Partnerství

Mluvit dnes o partnerství je trochu ošemetná věc. Původní vzorec muž+žena již dávno neplatí. Může se jednat nejen o vztah muž+muž, žena+žena, ale i o muž+2 ženy a pak těžko označitelní jedinci, kteří kolikrát ani sami nevědí, kým jsou nebo by chtěli být. Ale držme se původního vzorce, který naštěstí stále ještě převažuje. Tradice je tradice, má své kořeny a historii a příliš inovací nemusí být vždy dobře.

V tom tradičním partnerství dochází různě často k malým i velkým rozkolům a slovním, někdy i fyzickým potyčkám. Vyjít mnoho let s jedním partnerem a překonat s ním zlé a prožít dobré, to chce notnou dávku tolerance, odvahy, skromnosti, taktu a vůbec mnoho vlastností. Záleží vždy na tom protějšku, jak se k sobě hodíme a v čem se lišíme a rozcházíme. Ze strany mužů může docházet k některým prohřeškům, které jsou pro ženy jen velmi těžko překonatelné. Často vedou k rozpadu partnerství, dnes totiž ani nemůžeme mluvit o manželství, když skoro polovina párů není sezdaných, nebo ženy tiše tolerují manželovy hříchy a trpí nebo užívají různých privilegií, která jim jsou mužem za jejich toleranci poskytována.

I ze strany žen dochází ale k mnoha prohřeškům a změnám v chování, když mají pocit, že mají muže jistého a porodí mu děti. Častou ženskou chybou je to, že o sebe přestávají dbát. Doma se nelíčí, nosí vytahané oblečení, tloustnou a nesnaží se být již pro partnera atraktivní v domnění, že už přece udělaly dost. To pak vede zase často k záletům z mužské strany a nezřídka k opuštění rodiny a mladší a atraktivnější partnerkou. Ať chceme nebo ne, muži to mají ve vztazích trochu jednoduší a jejich kredit s věkem spíše roste, než klesá. Mohou si tak dovolit lovit partnerky i ve vyšším věku nebo jsou jimi případně loveni, což je pak pro ženu, která čeká doma, ještě horší.